Důvodem, proč mohou trubky PPR zůstat -bez netěsností po celý život, je svařování horkým-tavením. Je to úplně jiné než závitové spoje-místo spoléhání se na gumová těsnění, která vynutí těsnění, spojí trubku a zapadnou do jednoho kusu na molekulární úrovni.
1. Princip: Molekulární fúze termoplastických materiálů
PPR (náhodný kopolymer polypropylen) je termoplast. Při pokojové teplotě jsou jeho molekulární řetězce pevně stočené, díky čemuž je materiál tvrdý a stabilní. Při zahřátí na přibližně 260 stupňů se materiál změní na viskózní tekutý stav a jeho povrch se stane tekutým a schopným tavení.
Během svařování se vnější stěna trubky a vnitřní stěna tvarovky ohřívají do tohoto stavu současně a poté se rychle přitlačí k sobě. Jakmile jsou dva roztavené povrchy pevně přitlačeny k sobě, molekulární řetězce difundují a proplétají se. Po vychladnutí a ztuhnutí se z nich stane jedna souvislá trubka. Pevnost spoje je v podstatě stejná jako u samotné trubky.
2. Tři kroky svařování
Ohřev: Ohřívací bit ohřívá jak vnější povrch trubky, tak vnitřní povrch tvarovky a vytváří rovnoměrnou roztavenou vrstvu. Načasování závisí na průměru trubky-příliš krátké a neroztaví se; příliš dlouhé a materiál karbonizuje.
Zavedení: Vyjměte vrták a zatlačte trubku přímo do tvarovky, dokud nedosáhne vyznačené hloubky. Žádné kroucení nebo naklánění-pouze nechte roztavené povrchy plně se dotýkat a stlačovat.
Chlazení: Po vložení nechte v klidu a nechte přirozeně vychladnout. Molekulární řetězce v klidu rekrystalizují a pevnost spoje se zcela nabude. Pokud během této fáze zkroutíte nebo zatáhnete potrubí, molekulární propletení se rozpadne, což má za následek studený svar (falešný svar).
3. Tři parametry, které určují kvalitu
Teplota: Standardní je 260 stupňů ± 5 stupňů. Příliš nízká a molekuly nejsou dostatečně aktivní, aby se správně spojily; příliš vysoká a materiál degraduje a karbonizuje, což způsobuje prudký pokles pevnosti.
Čas: Čím větší je průměr trubky, tím delší je doba ohřevu. To zajišťuje, že tavenina plně pronikne-. Nemůžete ji mít „vařenou venku, ale syrovou uvnitř“.
Tlak: Síla vkládání musí být správná. Příliš malý tlak a povrchy se nedostanou do těsného kontaktu, což vede k nedostatečné molekulární difúzi. Příliš velká síla a roztavený materiál se zcela vytlačí, což způsobí zmenšení vnitřního průměru (omezení), které ovlivňuje průtok vody.
4. Proč je horké-tavení nejspolehlivější
Závitové spoje se při utěsnění spoléhají na pryžové kroužky, které se časem zhoršují. Svařované spoje-rozpouštědlem závisí na chemických lepidlech, která s sebou nesou riziko oddělení rozhraní. Svařování za horka-nevyužívá žádná těsnění ani lepidla-plast v podstatě prorůstá sám do sebe. Teoreticky je zde nulové riziko netěsnosti spoje. Pokud je operace provedena správně, spoj vydrží stejně dlouho jako potrubí samotné.
